Útulek

Pojďte si představit pejska v útulku. Prostě nějakýho. Nejspíš sedí v kotci, za mřížema a není uplně vysmátej.
Nejspíš má za sebou těžkej život, nebo mu třeba někdo umřel. Nebo ho prostě nechtěli.
Nebo byl bitej, nebo z množírny, nebo špatně vychovanej a kousal. A nebo milion dalších možností.
Sedí tam, možná se klepe, možná kňučí, možná vrtí vocasem, aby si ho někdo vzal.
Možná už je apatickej, protože vrtěl occasem už mockrát a k ničemu to nevedlo.
A my lidi chodíme do útulku, koukáme na ty pejsky a děláme (ne všichni) tu šílenou věc, že si stoupneme k té kleci s tím „chudáčkem“ a začneme: „ježišmarjáááá, podívej na něj na chudinku, jak se klepeee a ty smutný vočííí no tady máš piškůůůtek, ach jooo teda ty jsi dopadl… blabla“ prostě něco v tomhle stylu.
To se prosím jmenuje uplně jednoduše: LÍTOST. Jedna z nejtěžších a nejblbějších energií, co může bejt, ještě horší než strach.
A my tu naší lítost vezmeme a nacpeme ji tomu chudáčkovi pejsáčkovi přímo do tlamy i s tím piškotem.
A co se stane?
Ten pes neni blbej, on ví, že mu není uplně do smííchu a že nemá uplně bezva život.
A my k němu přijdeme a ještě mu přidáme naši lítost, aby toho nebylo málo a pak si odkráčíme domů k televizi s pocitem že jsme udělali dobrej skutek, a necháme mu to tam ležet ať se s tím vítězoslavně popere.
Bezva.
Tak hlavně že jsme přinesli ten piškot žejo.
A ten pes takhle sedí a čumí na ty lidi, kterejch, hlavně o víkendu chodí docela dost a všichni mu tam hází ty pohledy a utvrzují ho v tom, že to má teda dost na prd.

V mé „práci“ vidím a slyším lítost na denním pořádku a tak jsem se rozhodla napsat tenhle článek, s tímhle přirovnáním, abych ukázala, jak je to celý na prd.
Pojďme to dělat jinak.
Můžu přijít do útulku a říct: “ čau pes, ty jsi fešák, pojď ven“ a prostě se s ním projít v parku, koupit mu buřta a ukázat mu, že je život fajn.
Jo možná namítnete, že podobný slova říkáte, skvělý. Pozorujte se ale, co je pod těma slovama, není tam náhodou strach? Lítost?
Pokud pujdete s pejskem na procházku, protože si chcete užít den, je to radost, a ta léčí.
Pokud ho ale vezmete „protože to měl těžký, protože vám ho je líto, protože nikoho nemá.. at atd, tak na to se vyprdněte.

Jedna moje milovaná přítelkyně mi nedávno psala, když mi nebylo úplně oukej, že má o mě strach, že se o mě bojí. Tak jsem se jí zeptala: „a proč máš o mě strach? “ „Protože tě mám ráda“ odpověděla.
Tohle je strašně zažraný v naší společnosti. Strach jako projev lásky a podpory. Takže já mám těžký období a bojím se, jestli to zvládnu a přijde za mnou kamarádka, protože jí mám ráda tak mám směrem k ní otevřené srdce a ona mi jako dárek přinese ještě strach její. Abych jich neměla málo.
Tak jsem jí s láskou a odpověděla: „jestli mě máš ráda, posílej mi podporu, energii, radost a na strach se vyser“.
A ulevilo se nám oběma.