Když jsem byla dítě, dostávala jsem k snídani rozmačkané bílé rohlíky v mléce, s cukrem a kakaem.
Pro člověka, který nesnáší lepek a laktózu „ideální stav“. O cukru nemluvě.
A taky jsem měla ekzémy po celém těle. Jak překvapivé. Maminka mě brala na kožní, kde mi přímo do kůže každých 14 dní píchali množství injekcí kortikoidů. O tom jak to, obzvláště do nártů, bolelo, pomlčím. Dostala jsem nálepku problémové dítě.
Když se tak na to podívám optikou mého životního stylu, kdy do mého života nepatří mouka, cukr, mléko, maso a cokoli průmyslově zpracované, vidím jak jsem do sebe celé dětství cpala několikanásobné dávky jedu.
Problémové dítě a nebo je pro tuto společnost už normální, že se láduje stabilizátory, emulgátory, ochucovadly, konzervanty, antibiotiky, hromadou cukru, soli, a dalšími pochutinami a toto je považováno za standard? Když vyrazím do obchodu nakoupit nějaké jídlo, vždy se směju, že jídlo je jen ve dvou uličkách. Dost z nich je navíc pojmenováno jako „speciální výživa, bio“ a podobně.
Jasný, takže dát si rajče, co rostlo v hlíně a na slunci je speciální a sežrat obarvenou, ochucenou slanou hmotu je běžné. No, thanks.
A nemusíme zůstávat pouze u jídla. Kolik lidí má „speciání potřeby“ : spát 9 hodin denně, více emotivně prožívat svět okolo sebe, neustálou touhu se hýbat, mlčet atd. Dítě, jehož rodiče se doma hádají, nebo raději preventivně nemluví vůbec, má toho všeho plný brejle a tak na sebe začne upoutávat pozornost. Je hlučné, hádá se, zlobí. V tu ránu má nálepku problémové, jde se s ním k psychiatrovi, kde se na něj dost často dívají jako kdyby právě rozbili sochu svobody a pak dostane diagnózu ADHD. Jasný, vybočuje normálu, kde všechny děti spořádaně sedí, hrají si a usmívají se.
Tyjo to jsme fakt už tak zmagořený, že si necháváme podsouvat, co v našem životě je v pořádku a co ne? Potravinářský, zábavní, farmaceutický a další průmysl si hladí kapsy a my žijeme v iluzi toho, jak mám skvěle chutná a jak se moc bavíme. Jasný, mnoho lidí to tak nemá a mnoho lidí tento život baví. Why not. A je to, co v životě děláte, prožíváte, jíte, vnímáte, řešíte, opravdu to, co je vaše a nebo se taky vezete?
Moc se mi líbí Váš styl psaní =) Je to ze života, nemá to zbytečně nadpozemský nádech a je tam selský rozum =) Hezký den
Mockrát děkuji Hedy, to mne motivuje si pospíšit s vydáním knih 🙂