Umírání. Neskutečně silný a intimní proces, kdy člověk přichází do nebeského kasína, aby odevzdal všechny žetony. Pokaždé, když s takovým člověkem mluvím, fascinuje mě, jak duše každého z nich přesně ví, že otevírací doba kasína se blíží, v těle a mysli se samy spouští „procesy“ příjímání, rekapitulace, odevzdání, dočištění všeho, co je třeba. Témata, která běžně s klienty řeším několik sezení jsou zde čistá po několika větách, protože ego už ví, že jde pomalu od válu a tak nepřekáží.
Každé odcházení je jiné, někdo potřebuje dramata a utrpení, někdo chce odejít v tichosti bez povšimnutí, někdo sám, někdo za doprovodu svých blízkých. Někdo to chce mít rychle za sebou, někdo potřebuje hodně času a dlouhé odcházení. U někoho se ego pere do posledního výdechu, někde hodí flintu do žita hned.
Tak, jako každý z nás je originál, tak každá smrt je originál. Ten kdo do toho nejčastěji zasahuje jsou ti, kdo trpí tím, že jejich blízký odchází. Chtějí to rychleji, pomaleji, jinak, vůbec. Přesvědčují, smlouvají, manipulují, řeší. Všechno to vychází z jejich – pochopitelné – bolesti.
V momentě, kdy pochopí a dokáží přijmout, že smrt je každýho věc a je jen na něm jaká bude, všechno se uklidní a všichni se mohou soustředit jen na no jediné a podstatné – lásku.