Byl jednou jeden strom. Byl to ten nejkrásnější strom na celým světě. Nebyl to jen tak obyčejný strom, byl celý černý a celý se třpytil stříbrnými třpytkami, až oči přecházely. Tenhle krásný čarovný strom stál na kopci a pod ním vedla cesta, po které chodili lidi, dívali se na něj a snili.Všichni moc dobře věděli, jak kouzelný tenhle strom je. Tento strom totiž splní každé přání, ale pouze pod jednou podmínkou. Pokud si něco přejete, tak váš záměr musí být čistý z hloubi duše a srdce, nesmí v něm být ani za nehet ega, závisti, lpění, závislosti, hamižnosti, nebo jakékoliv jiné lidské vlastnosti, která nemá nic společného s nejvyšším řádem tohoto světa. Pokud jsi utrhnete lísteček tohoto stromu, vložíte do dlaně a s čistým úmyslem vyslovíte jakékoliv přání, vaše přání se vám splní. Kdyby váš záměr nebyl čistý, lísteček v dlani začne hořet a vy s ním. A tak lidé chodí okolo tohoto stromu, moc by si přáli aby jim splnil jejich přání, ale příliš se bojí, protože si nejsou jistí, jestli je jich úmysly jsou skutečně čisté.
Vědí, že by mohli být šťastní a spokojení, ale strach jim to nedovolí, protože si nejsou jistí sami sebou. A tak se u toho krásného třpytivého stromu setkávají zvířátka, děti a ostatní lidé si žijí dál ve svých stereotypech A ve svých neštěstích. Je to bezpečné a lepší utrpení, než smrt, říkají si.
Přitom nejen kouzelný strom ví, že smrt je jen z mnoha možností, jak nežít.
Strom splněných přání
