Znáte ten pocit, když jdete třeba okolo výlohy, něco tam po očku uvidíte a v tu chvíli víte, že to je přesně pro vás? I když to třeba vůbec nepotřebujete… Nebo potkáte člověka, nikdy předtím jste ho neviděli a něco uvnitř vás to k němu táhne…bez ohledu na to jak vypadá, kolik vydělává a jak je slavný… Jedete v autě, na něco nebo někoho myslíte a on vám v tu chvíli zavolá, nebo tu věc spatříte…
To jsou ty krásné okamžiky, kdy máte na drátě sami sebe a komunikujete se svým vnitřním já.
A jako proč bych měla poslouchat to, že moje vnitřní já chce nějaký blbý červený kozačky, navíc pěkně drahý, který vůbec nebudu nosit? 🙂 Z jednoho prostého důvodu…
Když poslouchám sama sebe, naslouchám potřebám mého vnitřního já. Můj vnitřní „brouk podvědomák“ vysílá na povrch impulzy k tomu, co potřebuje, aby byl v rovnováze. Ty signály mohou být různé. Hlad, žízeň, potřeba spánku, fyzické aktivity, uznání, objetí, pochopení, pomoci, sdílení … nebo třeba ty kozačky 🙂
Pokud tyto potřeby rozumně uspokojuji, vytvářím v sobě pocit pohody, rovnováhy, podvědomák se usmívá a říká: to je super, ona mě má opravdu ráda, když se o mě tak hezky stará. Já jí na oplátku budu vytvářet vnitřní pocit štěstí, sebevědomí, zdraví a bude mít energii a elán do života.
Blbý je, když podvědomák už nějakou dobu huláká, že potřebuje odpočívat, ale „brouk mozkovák“ převezme velení a nakáže: žádný odpočinek, nejdřív se musí dodělat ty tabulky pro šéfa. K tomu se přidá, že není čas se najíst, protože by se nestihla porada, nemůže se vzít volno, protože máme ty děti, nemůžu si popovídat s kamarádkou, protože mám v kuchyni haldu nádobí a nemůžu říkat a dělat, co chci, protože co by na to lidi řekli, že …
Brouk podvědomák tak upadá do těžké deprese, nejdřív křičel a snažil se na sebe upozornit různými způsoby, únavou, blbou náladou, bolestí, nehodami, chybami… ale jelikož byl nadále ignorován, rezignoval. Najednou si uvědomil, že když ho nikdo neposlouchá, možná to znamená, že ho nikdo nemá rád a tak veškeré signály vypne. Když se stále nic neděje, pochopí, že když nemá pracovat pro daného člověka, možná má pracovat proti němu. Možná je jeho úkol systematická sebedestrukce, pomyslí si. A tak se dá do práce. Odstartuje autoimunitní onemocnění, sebelikvidační procesy, myšlení, vypne jističe pro sebevědomí, sebelásku, hodnotu, a čeká až celý oběh zkolabuje…
A kterého brouka posloucháte vy? 🙂
Oba dva mají své místo, jen nezapomeňte, že jen jeden z nich má vždy poslední slovo.