Znáte je určitě všichni, krásně poskládané vedle sebe v obalu, seřazené podle barev jako duha. Od bílé až po černou. Každá má svoje místo, pokud jedna chybí, není balíček kompletní.
Představte si, že každý z nás jsme sada pastelek, kde každá barva symbolizuje vlastnost, povahový rys. Všichni v sobě máme celou paletu barev, od světlých po tmavé.
Často dostávám otázky typu: ale to je přeci špatně, že jsme zlí nebo vzteklí. Není. Berte to tak, že všechny vlastnosti nám byly do vínku dány proto, abychom je mohli použít, když je třeba.
Představte si situaci kdy jdu po ulici a někdo napadne moje dítě. Kdybych neměla v nabídce vztek a zlost tak co udělám? Usměji se na útočníka a popřeji mu dobrý den? To zajisté ne.
V naší ( a možná nejen naší) společnosti je normální dávat pozornost pastelkám se světlými a hezkými barvami. Proto se někteří lidé věčně ženou za tím, aby byli skvělí, schopní, milí, dokonalí, krásní, vyrovnaní atd. Dělají pro to téměř cokoli. Pokud se pak někde objeví někdo, kde jim řekne pravý opak, nebo se při něm „načapou“ oni sami, je oheň na střeše. A nebo deprese na světě.
Přitom stačí přijmout i druhou stranu mince. Že jsem někdy neschopná, nepříjemná, nedokonalá, že mi to nesluší, že mi všechno leze na nervy.
Jsme jen lidi. Když za vámi přijde přítel nebo kamarádka a svěřuje se vám, že něco pokazila, nezvládla, že něco nechápe, bojí se, pláče, co uděláte? Pokud jste sociální bytost, tak ji obejmete a řeknete něco ve smyslu: to bude dobrý, nic se neděje, nemůžeme být všichni dokonalí, děláš co umíš, jsi skvělá.
A sobě? Dokážete obejmou sami sebe a říct: to je ale v pořádku že jsi to nezvládl, vždyť se to teprve učíš, to nevadí že to nechápeš, je to pro tebe nové, to pochopíš, to je ok že si nevěříš, každý se někdy bojí…
Většinou radši danou věc okecáme, děláme že není, zamaskujeme to supermanem, nebo zabijeme každého, kdo by to náhodou zjistil 🙂
Zkuste přijmout myšlenku, že i tmavé a nehezké barvičky patří do vašeho života. Že je to v pořádku, opravdu v pořádku, protože bez nich nejste celiství.
Ti největší bojovníci jsou si vědomi svých silných stránek stejně tak, jako slabých a podle toho bojují. Slabá místa si chrání, protože přijímají fakt, že je mají. Ti, kteří se tváří, že žádné slabiny nemají, si své slabiny nekryjí a o to víc jsou pak zranění.
Přijetí toho, že naší součástí jsou i tmavé barvy neznamená, že se odsoudím k tomu že už budu do smrti blbá 🙂 Přijetí znamená dovolit si blbost ve svém životě a nesnažit se za každou cenu všechno chápat a rozumět, to je nemožné.
Je jen na vás jakou barvičkou budete malovat, jen nezapomínejte používat všechny pastelky, ať je váš život pestrý 🙂