Jednoho krásného dne jsem se začala na svůj život dívat jako na investici. Představila jsem si, že mám k dispozici pytel peněz, což symbolizuje délku mého života. Takže dejme tomu, že do té doby, než moje tělo odejde z tohoto světa, mám třeba milion.
Co ten milion představuje? Můj čas a energii, kterou věnuji tomu, co dělám. Do čeho ho investuji. Nebo ještě jednodušeji, čas, co mi zbývá do smrti. A je jen na mně, co s tím časem, tedy tím milionem udělám.
Můžu ho třeba utratit za chlast, za dovolené, za domy, za hadry. Mohu cestovat, číst knihy, meditovat, učit se japonsky, poznávat nové lidi, vybírat si nové lidi, měnit staré návyky a vzorce. Můžu co chci, je to jen na mně. Jednoho dne ty kačky prostě dojdou.
Dvě hodiny strávené s někým na kávě vidím jako třeba tisícovku z toho celého milionu a ptám se sama sebe: je to dobrá investice? Co mi to přinese? Nové přátelství, nový business, nebo třeba jen hezký pocit? Není třeba to hned brát jako investici ve smyslu obchodu. Stejné dvě hodiny mohu ležet doma pod třešní a je to dobrá investice? Mohu se kousat nudou a být naštvaná, že se flákám, pak je to ztrátová investice. Mohu pod třešní meditovat a nabírat sílu a pak je to skvělá investice.
Před vším, s čím se v životě setkávám , se ptám sama sebe: “ a chceš za to platit svým životem? svým časem který Ti zbývá?“
Chceš poslouchat hodinový stěžování si někoho, kdo se sebou stejně nechce nic dělat, nechat se tím unavit a ještě MU za to platit svou životní tisícovkou? Nebo raději jít a podpořit něco nebo někoho, co Ti dává smysl, nebo se třeba pořádně vyspat nebo vydat tu vytouženou knihu