ALE

Krátké a tak zákeřné slovíčko. Také to cítíte? „Víš, ty jsi tak hodnej a milej kluk, ale…“ , „Já bych s tebou moc ráda šla do kina, ale…“ , „Paní Vomáčková, svou práci děláte dobře, ale…“. Mohli bychom si dát soutěž, kdo vymyslí více příkladů ze života s tímto mini dilematem.
O čem slůvko ALE vlastně pojednává? Jaký je jeho emoční náboj? Co se nám o nás, pokud ho používáme, snaží říct?
Slovo ALE má mnoho kamarádů, dalších slůvek, se kterými mu je moc dobře. Měl bych… ale. Musím … ale. Rád bych… ale. Je to hezké… ale. Zajímá mě to… ale. Mám to ráda … ale.
Velmi často se svojí neodbytnou povahou trošku zlobím své klienty a žádám je, ať se zamyslí, co to ALE vlastně znamená. Většinou to netrvá dlouho a spontánně odpovídají „ale nechci“. To dle mého mluví za vše. Na mne celá zapeklitost tohoto třípísmenkového lotra působí jako dilema dvou světů. Toho vnějšího a toho vnitřního. Nesoulad toho, co ode mne očekává okolí, a co chci já sám, toho co je pro mne důležité, a co je mi vštěpováno. Morální křeč mezi tím, co bych měl(a) a co bych chtěl(a). Ukázka toho, že to, s čím se setkávám není úplně dle mého gusta. Dost často, troufám si říci daleko častěji, jistá svázanost, že si nemohu dovolit být, chtít, dělat to, co je pro mne dobré, ALE musím dělat to, co po mne vyžaduje šéf, partner, společnost, okolí, rodiče…
A co s tím?
Zeptejte se sami sebe co vlastně doopravdy chcete.
Jeden můj klient se nechal inspirovat k jednoduché pomůcce a sice piškvorkám. Křížek a kolečko. Křížek jako ne, kolečko jako ano. Na každé ruce nosí jeden znak, aby jej měl neustále u sebe a připomínal si tak jednoduchý princip. A sice pokud se ocitne v jakékoli životní situaci, položí si jednoduchou, ale zásadní otázku: „Chci to, nebo ne?“ Zdá se vám to šílené a bláznivé? Pro mne je to jen ukázka toho, že pokud chce člověk v životě opravdu něco změnit, neřeší, jak vypadá před ostatními, ale jedná.
Pokud začnete ke svému životu přistupovat způsobem chci / nechci, uvidíte, jak se začne spousta věcí sama od sebe řešit a čistit.
„Ráda bych s tebou šla do kina, ale nemám čas…“ Co se za tím skrývá? Opravdu nemáte čas? A chcete jít do kina? Tak si ho udělejte a řekněte: „Moc ráda, jen mám tento týden v plánu pro mne důležitější záležitosti. Ráda půjdu ten příští týden, můžeš?“ . A nebo to svědčí o tom, že s tím pitomečkem se vám nikam nechce, a bojíte se mu to říct? V pořádku, nechte to takto, ale pak se nerozčilujte, pokud to on zkouší znova a znova a znova a prostě nechápe, že nechcete, protože mu to neřeknete. A tak to necháte jednoduše vyšumět do ztracena. Nebo také do výčitek, jak jste děsná, že si na něj neuděláte čas. No a proč byste si ho dělala, když nechcete, že…
„Chtěla bych změnit práci, ale nemůžu“. Koučinkový evergreen … „No a chcete jí změnit nebo ne?“…
„Ano chci, ale…“ Chápete? Postavte si to do roviny chci a nebo nechci a nevyčerpávejte se dilematy.
Pokud svou práci chcete opravdu změnit, tak to udělejte. Ano vím, je to těžké, stojí to mnoho úsilí, změn, stresu, nejistoty… A chcete raději do konce života přežívat někde, kde nejste šťastní? Ano? Pak v pořádku, pokud se na změnu necítíte a pohodlí a jistota je pro vás důležitější, přijměte to jako fakt a nevysilujte se věčným povídáním o tom, jak byste strašně chtěli, ale nejde to.
Začněte sledovat sami sebe a třeba si poznamenávejte, kolikrát slůvko ALE za den použijete. Je to legrace! Budete sami překvapeni a budu ráda když se o svůj „počet“ podělíte 🙂