Než jsem potkal Hanku, neměl jsem s koučinkem žádnou zkušenost a jen hrubé povědomí, o co vlastně jde.
Nebyl jsem se svým životem spokojený a chtěl jsem něco změnit, ale nevěděl jsem co a hlavně jak. Tak jsem se rozhodl koučink zkusit a v obojím (a vlastně mnohém dalším) mi neuvěřitelně pomáhá.
Absolvoval jsem už několik sezení, každé z nich bylo do určité míry jiné. Často sezení v průběhu nabere nový překvapivý směr.
Dozvěděl, resp. uvědomil jsem si spoustu věcí. Ať už při samotných sezeních nebo jejich následkem, kdy vždy po koučinku myšlenky ještě nějaký čas víří a doznívají a vyvolávají myšlenky a souvislosti další.
Koučink jako takový sice není jednoduchý a nejde při něm o to, dostat nějakou radu, jíž by se člověk mohl řídit. Na většinu věcí jsem si musel přijít sám a někdy je to sice těžké, ale o to větší efekt pak zjištění má. Největší účinek má, když si při sezení uvědomím věci, které jsem sice třeba věděl, ale nevěnoval jsem jim pozornost a najednou se ukážou jako naprosto zásadní a klíčové. A Hanka má neuvěřitelný dar vidět a cítit, co se v člověku odehrává. Ví často lépe a mnohem dřív než já, co bych v danou chvíli potřeboval, jakým směrem se vydat a vždy mě dokáže nenásilně (a s obrovskou trpělivostí) povídáním a otázkami nasměrovat, abych si na to po chvíli přemýšlení přišel i sám 🙂
Občas, když nevím, stačí jen povídat, chvílemi třeba jen mlčky přemýšlet, nechat myšlenku uzrát, Hanka třeba ani nemusí nic říkat a už při pouhém pohledu na ní si uvědomím, že je třeba všechno úplně jinak, než jsem si do té doby myslel a všechno nabere úplně jiný směr, spád a hlavně často takovou rychlost, že se ani nestačím divit 🙂
Je taky zajímavé a někdy až neskutečné sledovat vývoj postupem času a úžasné se občas ohlédnout a rekapitulovat si, co všechno jsem už zvládnul. V počátcích jsem si třeba dokázal stanovit určitý cíl, ale postupně jsem nejen zjistil, že k němu vede cesta úplně jinudy, než jsem původně předpokládal, ale především, že i samotná cesta nakonec může být cílem ještě větším. A postupným probíráním nějakých konkrétních situací, problémů a aspektů života při jednotlivých sezeních čím dál tím víc zjišťuji, že všechno, co jsem dřív viděl odděleně, do sebe vlastně nakonec zapadá do krásné mozaiky nové životní cesty, na níž jsem se (nejen) díky koučinku vydal.
Každopádně práce s Hankou mě v životě posouvá tak, jak bych si dřív asi ani nedokázal představit a i když vím, že mám kus cesty už za sebou, zároveň si dobře uvědomuji, že ještě mnohem větší a úžasnější cesta mě zřejmě ještě čeká. A vím, že to možná občas nebude cesta jednoduchá a často se jí i trochu děsím. Proto za nejúžasnější dosavadní výsledek považuji to, že se už nebojím po téhle neznámé cestě dál kráčet s otevřenou myslí a připravený na všechno dobré, co mi jistě přinese…