Ráda vytvářím obrazy. Napsat, že je maluju by bylo neadekvátní tomu, jakými technikami vznikají 🙂 A tak jak mně baví vytvářet obrazy, můj mozek taky baví vytvářet obrazy, váš mozek taky baví vytvářet obrazy. Každý mozek vytváří obrazy. Obrazy na základě vstupních dat do daného mozku.

Příklad. Dejme tomu když se řekne „rakovina“. Většina lidí si představí trpícího člověka, umírajícího, často bez vlasů, v bolestech jak běhá někde po nemocnicích nebo v ní rovnou leží. Udělala jsem si takový malý průzkumek a opravdu nikdo z dotázaných neodpověděl jinak.

Proč? Protože známe pouze tento obraz. Koukáme na filmy kde se trpí, zvrací, chodí na chemoterapie, holí hlavy. I za svými blízkými chodíme do nemocnice až když to je vážný a vidíme obraz utrpení. A přitom jaké procento onkologických pacientů vypadá takto? No rozhodně ne 100%.

Mnoho lidí s touto diagnózou vypadá fajn, problém se odchytí včas, stačí běžná operace, nebo se uzdraví jakýmkoli jiným způsobem, třeba i sami. Nejsem sluníčkář, který na všem za každou cenu chce vidět metrovou cukrovou polevu. To je druhej blbej extrém. Jen pokud chceme něco vnímat, uchopit a k něčemu se postavit, je potřeba na to koukat ze širší perspektivy, než co nám nabízí naše staré obrazy v hlavě. Třeba s tou rakovinou. Někdo vyslechne tuto diagnózu, jeho zdravotní stav je relativně dobrý na to, aby vše zvládl, stačí jen banální zákrok, není třeba chemoterapie ani ozařování. Ale „pacient“ má klapky na očích, od vyřčeného (pro něho) ortelu myslí jen na ty hrůzy, které má s touto nemocí spojené a dává tělu takový psychický záhul, že má chudinka co dělat, aby to všechno ustálo.

Naše mentální obýváky jsou plné takových obrazů. Jmenují se: „Přijdeš o práci a umřeš hlady“, „Jsi stará na to, aby sis někoho našla“, „V dnešní době je těžké podnikat“ atd. Autory těchto obrazů jsme my sami, rodiče, rodina, blízké okolí, společnost, média. Sedíme v tom obýváku a na zdi nám visí totálně hnusnej obraz od babičky s názvem „To si nemůžeme dovolit“ a čumíme na něj a necháme ho tam viset, protože je přeci od babičky! Místo abychom ho vzali a odnesli do antiku a pověsili tam nový s názvem: „Jsem skvělá spisovatelka a lidi baví číst moje články“ 🙂 Pac a pusu