Je pozdní večer, vlastně už noc, ale na tom nesejde, sedím u krbu, v puse si pohrávám s dobře uleželou pálenkou, užívám si jeden z prvních večerů v tomto roce, kdy nic nedělám, nic neřeším, nikoho nezachraňuju… a tak si pustím na internetu jakousi americkou slátaninu, abych si taky na chvíli zažila, jaký je komerční život. Koukám na to, chvílema se i zasměju a očekávám klasický americký happy end. A ejhle, on přišel. Ale ne tak, jako obvykle, že přijede princ na bílém koni, nebo že celoživotní zákeřňák procitne a uvědomí si, že chce žít jinak 🙂 Zakletá holčina přestane čekat na to, že ji vysvobodí někdo z venku a přijme se taková jaká je, i se svou kletbou. Tomu panečku říkám happy end.
Kolik lidí okolo nás neustále čeká na spásu. Až se objeví ten pravej, nebo až schodím ten špkatej pupek, až najdu tu práci snů, až se změní politici nebo třeba manžel (to je zhruba stejně pravděpodobné)… Sedíme v zaprděných komfortních zónách, strachových bublinách a jiných nesmyslech a čekáme, že spása přijde, až bude všechno dokonalé. Hele to bude děsná nuda a stejně to štěstí nepřinese.
Chci vám všem přátelům, klientům, i nepřátelům i neklientům 🙂 popřát: buďte takoví jací jste a užívejte si svou jedinečnost a objevujte ji. To neznamená přestat makat na tom, abychom se vyvíjeli a posouvali se dál, ale milovat se i s velkým nosem, blbou náladou, nedokonalým životem a tím vším, co prostě k lidskému životu patří.
Přeju nádherný láskyplný nový rok