Je to pár procházek zpátky (lidi tomu říkají dny, ale úplně přesně nechápu, podle čeho ten den měří),
co panička seděla na gauči a plakala. No tak jsem se k ní hnedka přiřítil, samozřejmě, abych jí voblízal celý obličej, aby ji nebylo smutno. Tyjo ale bylo to nějaký divný. Vona brečela, ale při tom se usmívala. No to mi teda vysvětlete. Jako že bych na někoho vrčel a přitom vrtěl vocasem? Hele jako proč ne, můžu to zkusit. Až zas okolo mé brány pojede něco, co mě bude štvát, hned to vyzkoušim, třeba na ty blbý vozejky, ty fakt nesnáším. Prostě lidi si za ty krabice, kterým říkaj auta, přivážou na vodítku ještě malý placatý auto a když se to hejbe, tak to dělá kravál. Panička říká že jsem vadnej na vozejky, tak to bude asi vozejk.

No a ta panička seděla a plakala a měla radost a říkala cosi, že si splní sen.
To vona umí. Vždycky když přijde s něčím že potřebuje, nebo by chtěla v životě mít, tak to netrvá dlouho a je to. To se mi moc líbí. Třeba když řekne že by měla koupit psům maso, to se mi její rychlé jednání moc zamlouvá.
No a když o tom tak přemýšlím, tak na co by čekala žejo. Občas jsem z jejich rozhovorů s lidma, co k ní chodí vyposlechl, že o těch věcech, co by chtěli mluví. Nojo a pak už nic. Tyjo takový páníčky bych něchtěl.
No a tak se panička rozhodla, že jede ještě ten den pryč a přiveze překvapení. No ty svatej bernardýne, to by mě v životě nenapadlo, že přiveze kočku!!!
Já to dva roky honím po venku (teda nesmím, ale občas jsem rychlejší než panička) a najednou s tím mám jako bydlet? No to mě teda podrbejte!
No. Takže s náma bydlí kočka. Teda kocour. Panička tomu říká potravní řetězec. Kocour sedí u voliéry, co máme v obýváku a pozoruje ptáky a olizuje se. Já sedím metr za ním a olizuju se. Metr za mnou sedí panička a čeká na mou chybu. Neolizuje se.
A vlastně si na sebe docela zvykáme. Říkám si, že ty kočky nejsou zas tak špatný zvířata a nevím, co proti nim furt všichni mají. Asi předsudky. Já když běžím za Kristiánem, tak mě panička upozorní, že dostanu přes hubu. JE TO VĚDMA. Pokud její upozornění ignoruji, tak od něj dostanu ťafku a nechám ho bejt. Je to vlastně super že si někdo takhle malej umí krásně hlídat svý hranice. To taky lecjaký lidi neumí. No a pomaličku se seznamujeme a myslím, že budeme brzo kamarádi a budeme si hrát. Všechny předsudky jsou pryč, už mi ani nevadí, že je černej