POTŘEBA

Je mnoho lidí, kteří na toto slovo velmi často zapomínají. Tedy nejen na to slovo, ale především na jeho obsah a význam. Co je to vlastně potřeba? Co v životě potřebuji? Řídíme se tím? Posloucháme je? Uspokojujeme je?

V mé praxi se velmi často setkávám s lidmi, kteří své potřeby nevnímají, někdy dokonce ignorují, nebo přehlíží, upřednostňují jiná slova a jiné hodnoty. Velmi často slýchám, že potřeby nejsou důležité, a jsou nahrazovány jinými oblíbenými slovy jako: musím, je třeba, oni chtějí, slíbil(a) jsem, je nutné, nemohu, … a nebo také on(ona) potřebuje…

Uvedu příklad. Potřebuji spát. Jednoduché zadání, které mi dalo moje vlastní tělo. Jednoduše potřebuje spát, relaxovat, regenerovat. Se slůvkem potřebuji lidé velice často spojují další zajímavé slůvko, a sice ALE. Potřebuji spát, ale nemohu, protože potřebuji dodělat práci, protože musím to či ono, protože nemám čas, protože… doplňte si sami. Ano samozřejmě, existují v životě situace, kdy vlastní potřeby odsuneme na vedlejší kolej, v zájmu jiné priority. Jednorázově či krátkodobě to jistě není žádá zásadní potíž. Jakmile okolnosti pominou, danou potřebu mohu doplnit, kompenzovat.

Ale co když je to dlouhodobá záležitost? K čemu dochází, pokud své potřeby dlouhodobě odsouvám mimo své priority ?

Představme si pana Pepu. Pan Pepa je velmi výkonný, ambiciózní podnikatel, úspěšný, inteligentní a schopný. Dává maximum své práci, doma se snaží být dokonalý manžel, v práci skvělý šéf, v kontaktu s lidmi hodný a chápavý člověk. Zní to všechno dobře? Zajisté. Pan Pepa však zapomíná na jednu zásadní věc, na sebe. Pan Pepa se mi pak svěří, že nemá „čas“ se v klidu a dostatečně najíst. Hltá všelijaké blafy na benzínkách, fastfoodech, nebo svou základní fyziologickou potřebu – v tomto případě příjmu potravy – jednoduše ignoruje, či přebíjí kávou, cigaretami, sladkostmi z automatu, pokud už mu opravdu dochází životodárná energie. Při takovémto dlouhodobém počínání logicky dochází k nerovnováze nejen v jeho těle, které nemá dostatek živin k optimálnímu fungování organismu, chybí mu energie a celé tělo a vše s ním spojené, se dostává do stresu. To se dříve či později promítne na vztazích, začne být unavený, podrážděný, bez nálady. Začne se hroutit celý jeho hodnotový systém a tělo zdárně spěje k nemoci.

Představme si paní Evu. Paní Eva je žena v domácnosti. Má úžasnou rodinu, děti, krásný dům, dostatek financí, všeho materiálního, co ke „šťastnému životu“ potřebuje. Její denní režim spočívá ve starosti o domácnost, vaření, uklízení, péči o děti, podpoře svého úžasného a úspěšného manžela Pepy. Je celý den v jednom kole. Paní Eva celý život milovala hudbu. Jako malá hrála na piano a zpívala a byla šťastná. Teď se ocitla v zajetí péče o druhé a na klavír v obývacím pokoji chodí akorát utírat prach. Cítí se nenaplněná, její vlastní potřeby odsunula v zájmu uspokojování potřeb druhých.

Jistě si dokážete představit mnoho scénářů, jak to vypadá, když se tito manželé potkají večer doma. Ona nešťastná a nenaplněná, cítící se jako služka, on unavený, hladový, vyčerpaný po těžkém dni v práci… a kde je zakopaný pes?

Pokud se já sám(a) nestarám o to, aby moje potřeby byly uspokojovány, aby můj život byl naplněný a v rovnováze především v oblastech, které jsou pro mne důležité, dochází k frustraci, výčitkám, obviňování, stresu, hádkám, depresím. A kde tedy začít?

Samozřejmě u sebe.

Vezměte si tužku a papír a pište. Můžete si vzít k ruce nápomocné informace, kterých je všude v knihách a internetu obrovské množství, jako například hierarchie potřeb od známého pana Maslowa, který nám svou pyramidou ukazuje, že se velmi těžko budu snažit vymyslet teorii a duchovní podstatu vesmíru, pokud jsem týden nejedl a nespal. Použijte jakékoli pomůcky prostředky, dejte tomu čas a prostor. Nemáte ho? Nebo si ho nemůžete / nechcete / udělat?

Ale co je daleko podstatnější? Zeptejte se především sami sebe, co jsou vaše potřeby?

Co k životu potřebujete? Co vás naplňuje? Co je pro vás důležité? Podívejte se do vaší vlastní minulosti a zapátrejte po okamžicích, kdy vám bylo dobře, kdy jste se cítili šťastní a co jste pro to dělali? A porovnejte si to se současností, třeba jste něco dělat přestali, nebo to naopak přeháníte, nebo byste něco dělat chtěli, ale máte milion důvodů, proč to nejde.

Sepište je a následně jim přiřaďte prioritu. Od pro vás nejdůležitější věci, po ty „méně důležité“. A pak jednejte. Pokud jste vždycky toužili po tom být baletka a cítíte kvůli tomu prázdnotu, jděte a přihlaste se do kurzů, a nekoukejte na to kolik vám je, neposlouchejte řeči, že to není pro vás, najděte si pro to čas, domluvte si hlídání dětí a promluvte si s partnerem a o tom, jak je to pro vás důležité. Pokud vás miluje, pochopí to. Pokud ne, máte alespoň informaci o tom, s kým doma žijete. Jestli celý život sníte o lepší postavě, začněte právě teď. Dejte si čas a vymyslete, co je pro vás ta nejlepší cesta. Vykašlete se na výmluvy, že na to nemáte čas a peníze a já nevím co ještě. Pokud je to pro vás opravdu důležité, a budete se potom cítit dobře, jděte do toho. Pokud vás napadají spíše samé výmluvy a tisíc důvodů, proč nemůžete, tak se pokuste zamyslet nad tím, jestli to VY SAMI doopravdy chcete a kde je pomyslné jádro pudla.