Musím s politováním konstatovat fakt, že je tuze málo klientů, kteří do mé „ordinace“ přicházejí se záměrem podělit se se mnou o radost z toho, jak jim krásně kvetou muškáty, vnučka řekla první slůvko a že vždycky chtěli být kosmonautem. Ve velkém procentu případů je důvod jejich příchodu prostě to, že jsou v prdeli. Pojala jsem tedy toto označení jako termín téměř diagnostický a dovoluji si vám představit moje pojetí teorie prdele. V prdeli jste, když jedete po dálnici a upadne vám výfuk. Voláte automechanikovi a říkáte něco ve smyslu že je to v prdeli a že potřebujete pomoct. Ve stejné prdeli jste, když se ráno probudíte a máte oteklou tvář, že v zrcadle skoro nevidíte, kdo jste a voláte zubaři, že musí mít volný termín za pět minut. V podobné prdeli a s podobnými požadavky na termín přicházejí lidé za mnou a hned v první větě čichám prdel. „Ono to dlouho neklapalo, ale teď už je to v prdeli, jsem úplně na dně, nevím co mám dělat“. Prdel je velmi silná motivátorka k tomu začít přemýšlet o svém životě. Jenže když už jste v prdeli, je to lehce pozdě. Proč?
Vrhneme se s klientem do práce a veškerý čas, energie, peníze a odhodlání je věnované záměru dostat se z prdele. Toto může trvat různě dlouho v závislosti na tom, jak moc velká prdel to je a jak silnou schopnost sebereflexe klient má. Pak přijde ten úžasný moment, kdy si pán nebo paní s úsměvem sedne, napije se kávy a konstatuje „ super, moc děkuju, už je mi dobře“. Výfuk se přišrouboval, pusa splaskla a už se můžu najíst, sice nám to furt neklape, ale už ho nechci zabít… je to dobrý, jsme zase v normálu. V tento okamžik sděluji klientům úžasnou zprávu: jsme venku z prdele, takže se konečně můžeme dát do práce!
Proč? Protože to, že se mu udělalo líp, neznamená, že je vše v pořádku. Pokud nedáte rezavý auto do pořádku, příště vám upadne něco jiného než výfuk, možná se rozpadne celé. To že si blbě čistíte zuby a nenaučíte se dobrou ústní hygienu, je otázka času, kdy se s oteklou papulkou vrátíte zas. Pokud nezměníte zajeté způsoby chování a myšlení, je otázka času, kdy se dostanete do stejné, možná i větší prdele. A pak zase přijde to samé! Investice času, energie a peněz do toho, abyste se dostali z prdele do normálu. Jenže ten normál je to místo, odkud se do té prdele padá!
Seberte svůj čas, energii, rozum a peníze a zajděte za automechanikem, řekněte mu, jak mu to sluší (varianta pro dámy), nebo mu dejte flašku rumu (varianta pro pány) a poproste ho ať vám auto zkoukne, jestli je v pořádku a dejte si sami sobě otázku, jestli chcete s takovým korábem jezdit. Pokud ne, začněte šetřit na nové auto. Vezměte svůj čas a peníze a objednejte se na dentální hygienu. Sedněte si a popřemýšlejte, jestli žijete tak, jak chcete, jestli je vaše mysl, tělo, duše a vztahy v harmonii. Vzpomeňte si, po čem jste vždy snili a neděláte to, vymlouváte se, rádoby není čas, odkládáte to. Sdílejte svou radost a mějte dostatek času na to, jít za svými sny a dělejte věci, které mají pro vás smysl a hodnotu. Normální není přežívat, normální je žít. Pokud cítíte, že nežijete, začněte to řešit dřív, než budete v prdeli.
