Hana Kopišťová

Přijďte si pro to, co potřebujete

Jak si panička plní sny

Je to pár procházek zpátky (lidi tomu říkají dny, ale úplně přesně nechápu, podle čeho ten den měří), co panička seděla na gauči a plakala. No tak jsem se k ní hnedka přiřítil, samozřejmě, abych jí voblízal celý obličej, aby ji nebylo smutno. Tyjo ale bylo to nějaký divný. Vona brečela, ale při tom se […]

Lidi jsou někdy divný

Někdy jsou ty lidi fakt divný. Dneska na procházce jsem je sledoval. Voni jsou furt nějaký smutný. Tak si říkám, jestli jim třeba jejich páníčkové nedávají málo piškotů, nebo je neberou ven. To je docela možný. Oni teda jako sice pořád někam běhají, ale vůbec z toho nemaj radost. Já třeba když běhám za tenisákem, […]

Psí cholog

Narodil jsem se na Vysočině, tak jako panička. Panička říká, že už to jsou dva roky a já vám nějak nevím. Přijde mi zvláštní, že ty lidi mají pořád potřebu něco měřit, dávat věcem význam a počítat. Je mi kolik je, mám co čuchat, pelech a co žrát a to mi stačí. Jako by bylo […]

Lidi nevědí, co chtějí

Jmenuji se Lestr Křepela a jsem australský ovčák. Teda lidi to tak nazývají a já vlastně ani nevím proč. Oni lidi jsou obecně zvláštní v tom, že mají potřebu pořád něco škatulkovat, přiřazovat určité významy a souvislosti a pak se mezi sebou hádat, která škatulka je nejlepší. U mého plemene se dost často baví o tom, […]

Pár štěků na úvod

Začalo to jednoho krásného odpoledne na zahradě. Panička mě a mojí kamarádce koupila pelíšek a u něj zahradu, teda tak tomu říká, když sem jdeme. No nic, takže ta zahrada. My máme s paničkou takové krásné chvilky, nejsou zas tak často, ale když jsou, je to moc „bájo“. Panička si sedne ke mně na zem, drbe […]